PROTEST: Prohlášení Kolektivu pro práci, kulturu a vědu o americké agresi proti Venezuele

Kolektiv pro práci, kulturu a vědu vyjadřuje své nekompromisní odmítnutí agrese amerického imperialismu proti Venezuele. 

Nejde o nekritickou podporu sociálnědemokratické vládě této jihoamerické země. Jde o bezmeznou podporu a solidaritu venezuelským vlastencům a třídním silám v čele s komunisty a se všemi antiimperialisticky smýšlejícími Venezuelany, kteří nechtějí být jen pasivním předmětem vykořisťování a parazitismu nejen administrativy Spojených států a severoamerické velkoburžoazie, ale i místní, rádoby národní buržoazie.. Podporujeme snahu o suverenitu venezuelského lidu, stejně jako spravedlivé rozhořčení národů Latinské Ameriky, které si upřímně nepřejí utužení Monroeovy doktríny.

Rozhodnutí vojensky zasáhnout ve Venezuele není překvapením a není náhodným momentálním nápadem jednoho člověka. Naopak je jedním z mnoha důsledků aktivit superkoncentrovaného kapitálu a imperialistických center, které jej reprezentují. Drancování surovin, vykořisťování pracujících, nacionalismus a rasismus jsou základními charakteristikami současné doby. Projevují se od Gazy po Afriku, od Ukrajiny po Venezuelu, od Perského zálivu až po kapitalistická velkoměsta. Ve všech koutech kapitalistického a imperialistického světa se tak projevuje skutečný a nepřekonatelný rozpor mezi hrstkou kapitalistických vykořišťovatelů vlastnících výraznou většinu světového bohatství a pracujícím lidem. To, co skutečně podpaluje doutnáky v různých regionech světa, je skutečnost, že historicky překonané výrobní vztahy nemohou uspokojit současný rozvoj výrobních sil. Technologie, věda, kultura se tak stávají nástroji a agresivními zbraněmi vládnoucí třídy namířenými proti lidstvu i proti přírodě. 

V těchto souvislostech představuje agrese Trumpovy administrativy další stupeň eskalace imperialistické agresivity. Konkrétně má za cíl uchvátit nerostné bohatství země, výsledky práce a práci venezuelského lidu a samozřejmě znovunastolit svůj politický vliv. To je celé.

Děje se tak proto, že bez získání a exploatace dalších zdrojů (přírodních a lidských) je kapitál (a s ním kapitalisté a kapitalismus) mrtvý. Je to cesta všech imperialistických center a v tomto kontextu je třeba chápat jejich další frenetické vyzbrojování. 

Spojenci a sluhové amerického imperialismu účelově opakují trapná zdůvodnění konfliktu coby potírání drogových mafií případně  pilátovsky vyzývají k umírněnosti. Americká administrativa ve službách amerického kapitálu však bude dále mířit na podřizování dalších národů  a jejich zemí. Taková politika nachází přátele i mezi českou reakcí (liberální i konzervativní) a je neakceptovatelná. Mnohým se hroutí naivní vize Trumpa coby mírotvorce. 

S přihlédnutím k venezuelské skutečnosti a ke kolapsu jihoamerického reformistického konceptu „Socialismu pro 21. století“ musíme konstatovat, že s definitivní platností odzvonilo všem podobným pseudoideologiím a kompromisům s vládnoucí panskou třídou. Budovat socialismus se souhlasem imperialismu nelze, nelze ani být v dialogu s nimi. 

Kapitalismus nemůže vytvořit sociální stát! 

Kapitalismus nemá lidskou tvář!  

Nelze ani razit cesty, které obchází to podstatné, tedy kdo je vlastníkem výrobních prostředků v zemi, jaký charakter má vládnoucí politická organizace i vojenské složky. Zdá se, že oportunistické piruety, které měly za následek oslabování moci a obranyschopnosti venezuelského lidu a útlak komunistů i odborářů, a chtěly se zavděčit korporacím a imperialismu všech barev, vyčerpaly své možnosti.

S kapitalismem v krizi není možný kompromis! 

Ne bláhovou vírou v kompromis s agresorem,  ale jedině svým vítězstvím se může pracující třída dobrat své důstojnosti a práva na budoucnost ve štěstí a míru.

Odhodlání v odpovědi imperialistickému Goliášovi, a úspěch v obraně země je možný jen tehdy, když výrobní prostředky a rozhodování o nich jsou v rukoupracujícho lidu. – Řešení se ani v nejmenším  nenachází mezi  buržoazními a maloburžoazními zkorumpovanými stranickými bloky ani ve volbě “menšího zla”. Jedinou cestou je přímý střet s každým, kdo se snaží kapitalismus, vykořisťování, nespravedlnost, války, drancování přírody apod.  udržet při životě, ať už to zdůvodňuje jakkoliv. 

Pokroková strana není ta, která podporuje imperialistickou válku! 

Pokroková strana není ta, která se smiřuje s vykořisťováním! 

Pokroková strana není ta, která stranní kapitalismu z “racionálních” důvodů. 

Do budoucna proto není možné jít cestou kompromisů a pseudolevicových slepenců se siláckou rétorikou. Lid se nesmí spokojit s drobty z panských stolů a žebračenkami!  Dva póly rozporu nepřipouští ze své podstaty “třetí”, “alternativní”, “multipolární”, “multikulturní” a jinak “specifické” cesty a naivní představy o andělské společnosti, kde se mají dobře kapitalisté i lid.  Nezávislý vývoj, který ve prospěch lidu překonává tento rozpor, nemůže být zajištěn veteší frází o mezinárodním právu a OSN, když jde o klacky v rukou imperialistů. To neznamená, že jsme proti mezinárodnímu právu a členství v OSN. Pouze tvrdíme, že se na ně pokrokové síly a lidové hnutí nemohou spoléhat. Historie to potvrzuje. 

Současná materialita  zhmotňující se v kapitalistické krizi, nedává kapitálu jinou možnost než je válka. Dilema je pouze jedno: s kapitalisty pro válku nebo s lidem za mír a socialismus. 

Americký útok na Venezuelu jen znovu obnažil dosavadní stav věcí a politiku nejagresivnější z imperialistických mocností zmítané hlubokou krizí. Je to politika „rozděl a panuj“, politika zadních dvorků, sfér vlivu a drancování, které má „učinit Ameriku znovu velkou“ – na troskách cizích států a na masových hrobech dalších národů.

Pokud chce lidstvo přežít, musí imperialismus zemřít. 

Pokud chtějí lidé žít důstojný život a být šťastní, nemohou žít v kapitalismu. 

Akce Spojených států jen dokazují, že svět imperialistického soutěžení eskaluje a přerůstá do dosud nevídaných rozměrů. Nacházíme se ve světové válce, kde jediným kladným protagonistou a jediným nutným vítězem musí být masy pracujících všech národů.

Falešně antiimperialistické a buržoazně nacionalistické  vlády padají jako domečky z karet  Neodhodlají se k akci, naopak jsou vždy připraveni ke kompromisu.Nad imperialismem však, i přes jeho technologickou a ekonomickou převahu, zvítězí ti, kteří znají a chápou jeho podstatu, jsou zorganizovaní a jednotní, mají plán a nebojí se  zemřít. Potvrzuje to příklad vítězství sovětského lidu nad nacismem, vítězství např. Číňanů, Vietnamců, Korejců a Kubánců nad ohromnou přesilou.

I z negativních jevů a tragických událostí se můžeme a musíme poučit. Ne dalšímu plýtvání silami   cestování do slepých uliček „levicové“ politiky. Epocha imperialismu, období konfrontace buržoazie s pracujícími a lidovými třídami, není o soužití a kompromisech, není o smíru – je to o tom kdo s koho! Obejít historicky nutný střet lidu s kapitalisty není možné.  

Ne další imperialistické agresi!

Ne dalšímu zbrojení!

Ne ekonomice pro válku! 

Společně za mír a socialismus!

autor: https://kominternet.cz/